Starověké exotické hudební kultury

Egypt

Kromě koupání byla hudba nejoblíbenější zábavou starých Egypťanů. Používali pětitónové stupnice, nejdříve bezpůltónové, později se v jejich tónovém materiálu vyskytly i půltóny. Podle dochovaných vyobrazení se hudba starého Egypta dá považovat za vyrovnanou a klidnou. Později pod vlivem ostatních národů zesílil orgiastický charakter. Co se týče nástrojů, znali Egypťané dechové, flétnového typu, a harfy. Později se u nich objevuje také lyra. Pomocí dochovaných vyobrazení, lze jednotlivé nástroje též dobře rekonstruovat.
pyramida z kamenů

Číňané

Ve svém smyslu pro kosmický řád věcí byly v čínské hudební teorii propracovávané a pěstované různé symbolické, číselné a kosmologické vztahy. Jejich hudba se vyznačovala, podobně jako ostatní obory čínské vzdělanosti, výrazovou střízlivostí. Melodika byla stavěna na bezpůltónové pentatonice, stupnici o pěti tónech.
chrám nebes

Indové

Byla přesným opakem hudební kultury čínské, na jejím bohatém tónovém materiálu umělci vytvářeli až stěží srozumitelné postupy, které se vyznačovaly velikou hudební fantazií. Jejich stupnice spočívaly v rozdělení oktávy na 22 částí. Jejich melodická tvořivost byla postavena na tzv. rágách, modelech, které byly vytvářeny dle různé nálady, nebo roční i denní doby.

Syřané a Féničané

Pravděpodobně byla tato hudba předchůdcem hudebního umění Řeků. Jejím základem byly totiž tetrachordy (čtyři tóny), který nejspíše řecká kultura přejala. Její charakter byl rozmanitý. Od orgastických melodií po melodie zklidňující. Nejznámějšími hudebními centry byla města Tyrus a Sidon.
lev na zdi

Mezopotámie

Byla to oblast, která patřila kultuře asyrsko-babylónské. Pochází odtud, z města Assuru, první přímý pramen v hudebních dějinách. Je jím notovaný zpěv o stvoření světa s doprovodem dvanáctistrunné harfy. Tento zápis rozluštil německý badatel Kurt Sachs, a tak bylo možné dozvědět se, že má tato skladba pentatonický základ.

Starověké exotické hudební kultury
3.7 (73.33%)3